Definice a hesla

Numismatika (Numizmatika) – je historická věda zabývající se platebními prostředky, mincemi, a jejich historickou úlohou.
Notafilie – je sbírání papírových platidlech a nauka o nich.
Faleristika – nauka o řádech a vyznamenáních.

Numismatika, donedávna definovaná jako pomocná věda historická zabývající se studiem vzniku, vývoje a poslání peněz a jim příbuzných předmětů (nouzových platidel, účelových známek a medailí) jako prostředků směny a uchovatelů hodnot v dějinných, hospodářských i sociálních souvislostech, je dnes řazena mezi základní vědy historické. Jejích metod a výsledků jejich aplikace v rámci numismatiky přebírá vedle historie i řada ostatních vědních oborů jako ekonomie, sfragistika či genealogie. Stejnou měrou i numismatika přejímá k využití a někdy dokonce i za vlastní vědecké metody jiných vědních oborů. S výhodou aplikuje poznatky technických oborů – fyziky, chemie, matematiky, metrologie a strojírenství. Toto pouto není nelogické, uvážíme-li, že primární předmět zájmu numismatiky – mince, respektive bankovky či účelové známky a jejich zhotovení bylo ve své době samo fenoménem technickým. Jiří Hána

Bankovka neboli cenný papír s určitou peněžní částkou je bezúročný platební prostředek, vydávaný centrální bankou.

Státovka jedná se o papírové peníze emitované panovníkem nebo vládou, které mají nucený kurz. K emisi (vydávání) státovek docházelo obvykle při nedostatku mincí z drahých kovů (zlato, stříbro) a zvýšených výdajích státního rozpočtu (nejčastěji v období válek). Stát chybějící zlaté a stříbrné mince doplňoval vydáváním papírových státovek. Množství státovek v oběhu určoval panovník, resp. vláda daného státu, např. na základě výšky schodku v státní pokladně. Státovky byly v době mincí vyráběných z drahých kovů přijímané jen velmi neochotně. Emitent proto stanovoval nucený kurz a každý subjekt musel státovky přijímat pod hrozbou trestu. Emitent se taktéž zavazoval, že státovky po určité době odkoupí zpět za mince z drahých kovů. Tento závazek však mohl splnit jen v případě přebytku drahých kovů ve státní pokladně. To se většinou nedělo a naopak narůstající schodky státních rozpočtů vedly k další emisi státovek, jejich znehodnocování a vzestupu cenové hladiny (inflace). Některé země přivedla nadměrná emise státovek až k státnímu bankrotu. Z těchto důvodů je dnes krytí schodků státních rozpočtů pomocí státovek zakázané. Na československém území byly poslední státovky stažené z oběhu v roce 1972.